Stubaiské údolí s kočárkem - část 1.

Rakousko - Tyrolsko | S dětmi | 2020-09-28
Na dovolenou do Stubaiského údolí jsme se letos vydali na celý týden a měli jsme tu spoustu krásných plánů. V minulosti jsme si tu poprvé vyzkoušeli ferraty, vyšlápli túru ke krásnému jezeru a vylezli na jednu z místních třítisícovek. Tentokrát jsme chtěli trochu zvolnit a prozkoumat, co toto údolí může nabídnout i našemu malému téměř ročnímu juniorovi. No, z našeho týdenního pobytu nepršelo jen jeden jediný den. Takže jak to dopadlo? Čtěte dál...

Serles

První den to nevypadá vůbec špatně, na obloze sluníčko a pár mráčků. Od jihu mírně šedivo, ale žádné drama. Takže vyjíždíme lanovkou na kopec Serles, kde se zdá, že by se tu našlo i nějaké to hřiště pro našeho prcka. Podobně jako jinde v Rakousku i zde platí, že pokud jste ubytováni ve vybraných zařízeních v údolí, obdržíte kartičku Stubai Super card, která vás opravňuje, kromě jiného, k jedné jízdě denně na každou ze čtyř lanovek v údolí.

Ráno hned mezi prvními parkujeme u lanovky v městečku Mieders a s kočárem se bez problému nasoukáme do kabinky Serles bahnen. Ta nás po pár minutách vyplivne v horní stanici, kde se před námi rovnou otevře krásný výhled na místní dominantu - vrchol Serles. Výšlap na něj máme v našem wish-listu, ale to ještě pár let počká. Protože dnes tu máme kočárek a naše plány jsou výrazně méně ambiciózní.

Z horní stanice je možné sjet dolů bobovou dráhou, která je se svojí délkou 2,8 km údajně nejdelší v Alpách. V minulosti jsme ji zkusili a rozhodně můžeme doporučit. A s kartou Stubai Super Card je dokonce jedna jízda týdně zdarma. To si ale dnes taky odpustíme.

U horní stanice lanovky je velká restaurace s luxusním dětským hřištěm - skluzavka, houpačky, pískoviště, to vše na dohled od venkovního posezení. A navíc s úžasnými panoramaty. Značka ideál.

Pod restaurací se pak ještě rozkládá soustava vodních prvků, průlezky a jezírko. Junior nám ale v kočárku zrovna usnul, takže namísto na pískoviště zamíříme na necelé 3 km dlouhou procházku ke klášteru Maria Waldrast.

K přesunu ke klášteru je sice možné využít i místní vláček, ale tak lenošní (zatím) nejsme.

Sejdeme tedy k široké zpevněné cestě pod restaurací a na prvním rozcestí za jezírkem se dáme doprava.

Cesta vede nejprve mírně dolů z kopce. Je pevná, široká, na kočárek ideální. I když nemáme zrovna teréňák.

Na dalším rozcestí zatočíme doleva do mírného kopce. Ale není to žádné drama, celkové převýšení na celé trase není ani 150 m

A s takovými výhledy utíkají výškové metry docela rychle.

Cestu lemuje několik kapliček a laviček, takže i znavený pocestný si má kde odpočinout.

Za chvíli už je vidět nejvyšší bod trasy a po něm následuje jen krátký sestup ke klášteru na druhé straně kopce.

Ke klášteru se dá z druhé strany kopce přijet i autem a kromě duchovní potravy si tu můžete dát i něco dobrého na zub v místní výletní restauraci.

Před restaurací je malé roztomilé dětské hřiště.

A za dětským hřištěm vedle parkoviště malé jezírko.

K lanovce se vracíme stejnou cestou. Dalo by se sice využít i cesty po vrstevnici okolo Waldraster Jöchl, ale ta končí o něco výše nad stanicí lanovky a netušíme, jaký je k ní sestup. Takže s kočárkem to radši neriskujeme.

To už jsme zpátky pod restaurací u horní stanice lanovky a rovnou zamíříme k jezírkům.

Jezírka můžou větší děti přeskákat po kamenech a kůlech, anebo třeba přeplout na mini-voru.

A hned vedle jezírek stojí luxusní dřevěný zámek s průlezkama.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU - ČÁST 2.




	Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.


	Kdo jsme \| Kontakt \| Podmínky používání	Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru