Na Téryho chatu z Tatranskej Lomnice (2015 m)

Slovensko - Vysoké Tatry | Pěší | 2017-10-05
Je konec září, ve výškách nad 2 000 m už padá sníh a na velké túry do velehor už to tuto sezónu moc nevypadá. Před náma je ale prodloužený víkend, který by bylo škoda nevyužít. Volíme tedy poklidnější pobyt na základně poblíž Tatranské Lomnice, odkud provedeme pár jednodenních výpadů do vyšších poloh. A jeden z nich bude nejklasičtější výlet ve Vysokých Tatrách - výšlap na Téryho chatu. Vzhůru nahoru!

Délka:
17,3 km

Stoupání / klesání:
885 m / 1769 m

Náročnost:

GPS trasa:
GPX

Ráno vypadá pohled od naší základny na náš dnešní cíl víceméně optimisticky. Okolo plánovaného výchozího bodu se sice ve výšce zhruba 1900 m drží lehký mrak, ale jinak je obloha jako vymetená. Autem se tedy přesunujeme do vedlejší Tatranské Lomnice, kde se nachází spodní stanice lanovky, kterou využijeme.

Do mezistanice Štart se dokodrcáme pomocí stařičké čtyřmístné kabinkovky. Dál ke Skalnatému plesu (1 751 m) už pokračujeme výrazně modernější lanovkou, celkově si tak ušetříme 850 výškových metrů. Jakmile vystoupíme z kabiny lanovky, majestátní Lomnický štít se nám ukáže v plné kráse. Celkový dojem je ještě umocněný odrazem v krystalicky čistém Skalnatém plese. Ale tím pořádné výhledy pro dnešek víceméně končí. Původně malý šedý mrak houstne čím dál víc a následně nám skrývá výhledy velkou část cesty.

Od horní stanice lanovky procházíme okolo zdejší restaurace dolů a tím se napojujeme na červenou magistrálu. Po pár metrech už míjíme Skalnatou chatu, od které vede kamenitá cesta dál úbočím na jihozápad. Občas se v mraku protrhne díra s výhledem do údolí, ale na pohlednici mamince domů to rozhodně není.

Cesta se svažuje mírně dolů, je hezky vydlážděná velkými kameny a docela nám to odsýpá. Občas v protisměru potkáváme kolegy výletníky, ale žádná tlačenice tu rozhodně není.

Pohodlně tak obejdeme Lomnický hřeben a u Lomnické vyhlídky se nám na chvíli ukazuje Slavkovský štít. Tím přicházíme do lesa na začátku Malej Studenej doliny a k rozcestníku "Pri Zámkovského chate". Jestli jsme si doposud užívali víceméně nerušené procházky, tak tady se to mění a zleva od Hrebienku se valí zástupy. Jasně, počítali jsme s tím, že Téryho chata je jedním z nejoblíbenějších turistických cílů v Tatrách, no ale že i mimo plnou sezónu to bude vypadat takto, to jsme nečekali. Nechceme si raději domýšlet, jak to tu musí vypadat v létě.

Odbočujeme na zelenou stezku, u Zamkovského chaty dáváme rychlý odpočinek a pokračujeme podél Malého Studeného potoka dál do nitra doliny.

Vysoký les po chvíli ustupuje a před námi se otevírá údolí, na jehož konci stéká dolů vysoký vodopád, po jehož levé straně se klikatí cestička prudce nahoru.

Jak jsme sestoupili o něco níž, dostali jsme se na spodní úroveň mraků, a tak je do údolí občas i hezky vidět.

Teď nás ale čeká prudký výšlap na konci údolí. Po serpentinách míjíme už zmíněný vodopád a širokým žlabem šlapeme nahoru.

S nastoupanými výškovými metry se vracíme zpět do hustého šedého mraku a viditelnost i teplota se podstatně snižuje. Občas se objevují i sněhová pole, která tu zbyla po sněhové vánici v minulých dnech. I tak tu ale občas potkáváme otužilce, kteří jen nalehko v teniskách, tričku s krátkým a mobilem v ruce stoupají vzhůru spolu s náma.

To už ale přicházíme k Téryho chatě (2 015 m), což je druhá nejvýše položená chata v Tatrách. Tato je dokonce otevřena celoročně. Tím jsme se ale opět dostali do výšky, kde vládne hustý mrak a teploty blížící se nule.

Uvnitř chaty je poněkud plno, a tak si jdeme obhlédnout Pět Spišských ples, které se okolo chaty rozkládají. Někde nad nimi se tyčí Ľadový štít (2 627 m) a Baranie rohy (2 526 m). Ty jsou nám dnes ale skryty a můžeme jenom tušit, že tam někde opravdu jsou.

Před námi je ale ještě dlouhá cesta dolů, a tak se naposled pokocháme pohledem z okraje Malej Studenej doliny a vyrážíme stejnou trasou zpět.

U rozcestí Pri Zámkovského chate ale neodbočujeme zpět na magistrálu a pokračujeme dolů k Rainerově chatě, před kterou ještě míjíme Obrovský vodopád, který duní hned u cesty.

U chaty se napojujeme na modrou stezku, která nás podél dalších vodopádů Studeného potoka dovede hlubokým lesem až ke spodní stanici lanovky, kde jsme dnes ráno začínali náš výlet.

Posledních pár kilometrů už jdeme lesem úplně sami, rychle se smráká, za každým stromem slyšíme minimálně celou tlupu velkých hnědých šelem. A tak pro jistotu taháme z batohu zaručený prostředek, který nejenže odežene všechny medvědy z širokého okolí, ale svým neustálým cinkáním vám přivodí i slušnou bolest hlavy na celý zbytek dne :)

... a příští ráno, u spodní stanice lanovky, potkáváme pravděpodobnějšího původce oněch hrozivých zvuků lesa...

Odkaz na mapy.cz




	Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.


	Kdo jsme \| Kontakt \| Podmínky používání	Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru