Instagram Facebook
VZHŮRU NAHORU

VŠE  /  PĚŠÍ  /  FERRATY  /  MTB  /  OSTATNÍ

 Máme rádi a používáme:

Single Trail Moravský Kras

Vysocina Bike

Rychlebské stezky

Kleine







Medvědí soutěska (Bärenschützklamm) a Hochlantsch (1722 m)

Medvědí soutěska (Bärenschützklamm) a Hochlantsch (1722 m)

Rakousko - Štýrsko | Pěší | 28/06/2017
Jedeme na výlet! Dnes nás nečekají žádné velké rekordy, žádné ferraty, ani náročné lezení. Vyrážíme do Medvědí soutěsky, oblíbené to výletní destinace nejen Vídeňáků. Čeká nás spousta lávek, žebříků, (snad) vodopádů a možná i nějaký ten vrchol. Vzhůru nahoru!


Délka:
15,1 km
Stoupání / klesání:
1443 m / 1443 m
Náročnost:


GPS trasa:
GPX


Za výchozí bod volíme jedno z mnoha parkovišť (500 m.n.m) u vesničky Mixnitz, kam přijíždíme lehce před devátou hodinou. Jsme tu mezi prvními, ale podle upravených ploch pro auta na okolních loukách se zdá, že plno tu bude brzy nejen na zpevněných parkovištích.



Procházíme okolo informačního centra a velké výletní restaurace, za kterou se široká cesta začíná zvedat do docela prudkého kopce. Potkáváme první vodopád a první vyhlídku, která ale nenabízí příliš zajímavé výhledy.





Přecházíme přes první lávky přes potok, přičemž naproti jdoucí Rakušané nás se smíchem v hlase upozorňují, že takových nás dnes čeká celkem 164.



Po široké cestě se jde docela svižně, okolo nás se začínají zvedat vysoké skály a my brzy přicházíme ke vstupní bráně do Medvědí soutěsky (781 m.n.m.). Vstupné se pohybuje od 2 do 3,5 EUR podle toho, jestli jste mladí, staří, součástí skupiny, anebo jestli v kapse nosíte kartičku pojištění Alpenverein.





Za bránou se cesta citelně zužuje a sem tam se na ní objevují kamenité úseky. To ale jen do té doby, než narazíme na další můstky a žebříky se zábradlím - ty lemují téměř celou hlavní cestu roklí a činí tak z výletu velmi bezpečnou záležitost.



První pohled na soustavu žebříků vedoucí příkře nahoru je ohromující. Po tisíce let trvající erozní činnost potoka Mixnitzbach zde vytvořila neuvěřitelně krásný kaňon plný zaklíněných kamenů, vodních kaskád a v jinou dobu asi i úchvatných vodopádů.



Čeká nás ještě spousta schodů, a tak neleníme a vyrážíme vzhůru. Podle fotek z internetu by všude okolo cesty měly téct proudy vody a procházet bychom měli okolo velkých hučících vodopádů. Bohužel letošní začátek léta je extrémně suchý, v kaňonu je vody jen trochu na dně a z vodopádů zbyly jen malé čůrky.



I tak má ale soutěska svoje kouzlo. Stoupáme okolo strmých skal, užíváme si divoké přírody a ani nám vlastně moc nevadí, že zezadu na nás tlačí další nedočkaví výletníci - lávky jsou totiž velmi úzké a předbíhat se příliš nedá. Pouze občas se objeví místa, kde je možné poodstoupit a nechat prolítnout ty, pro které cesta není cíl.





Zhruba v polovině soutěsky přicházíme k chatce Bergwacht-Hütte, ve které přebývá zaměstnanec parku a pravděpodobně je možné se tu občerstvit nebo si odpočinout.





Pokračujeme dál a přicházíme k poslednímu mostu přes potok. Po něm už nás čeká jenom poslední prudký výšlap a poslední žebřík s číslem 164.



Za ním už následuje jen krátká procházka lesem a další chata Zum Guten Hirten obsypaná výletníky, kteří si pro průchodu soutěskou dopřávají zaslouženou odměnu. Stejně jako my.



Za sebou máme prvních zhruba 700 výškových metrů, čas máme docela dobrý a tak šlapeme dalších cca 150 výškových metrů nahoru a na sever k další chatě Steirischer Jokl. Tady se otevírá tak krásný výhled do protějšího údolí, že dvě třetiny naší výpravy zde zůstávají se kochat, a dál pokračuju pouze sám.



"Dál" znamená na vrchol kopce Hochlantsch, jehož vrcholový kříž je vidět i od chaty. K němu je to přes 300 výškových metrů do pěkně prudkého kopce, ale co by to bylo za výlet bez vrcholu. Z počátku vede cesta lesem, kde se rozděluje do mnoha menších pěšin, takže vlastně člověk ani neví, kudy jít. Ve druhé polovině výšlapu se ale už objevuje jasná kamenitá stezka úbočím. Porost je tu výrazně řidší, a tak se člověk může i trochu kochat. V protisměru občas sestupují ferratisti s úvazky a v přilbách, což napovídá, že na vrchol vede pravděpodobně i zajištěná cesta z jiné strany.



Za chvíli se objevuje samotný vrchol - stačí už jenom přejít po malém hřebínku a jsem nahoře.



Z vrcholu Hochlantsch (1720 m) se otevírá výhled i na druhou, dosud skrytou, stranu směrem k jezírku Teichalmsee a na okolní vrcholy východní části Alp. Ty jsou sice částečně skryty v mlžném oparu, ale i tak to za ten výšlap stálo.



Dostatečně nasycen krásou hor se vracím stejnou cestou k chatě, vyzvedávám zbytek výpravy a scházíme zpátky dolů. U chaty Zum Guten Hirten ale nejdeme zpátky do soutěsky, protože ta je pouze jednosměrná, ale pokračujeme vpravo po široké lesní cestě. Ta se po chvíli změní v užší pěšinu lemovanou zábradlím, která nás oklikou přivede zpátky ke vstupní bráně soutěsky.



V posledním úseku už v dáli slyšíme zlověstné hřmění a jakmile přijdeme k autu a vyrazíme na dálnici, zastihne nás bouřka s takovou průtrží mračen, jakou jsme už dlouho nezažili.


Odkaz na mapy.cz




Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.

Copyright (c) 2014-2017 Vzhůru Nahoru