Instagram Facebook
VZHŮRU NAHORU

VŠE  /  PĚŠÍ  /  FERRATY  /  MTB  /  OSTATNÍ

 Máme rádi a používáme:

Single Trail Moravský Kras

Vysocina Bike

Rychlebské stezky

Kleine







Okolo Islandu - část #1 - jihozápad (Zlatý okruh a Duhové hory)

Okolo Islandu - část #1 - jihozápad (Zlatý okruh a Duhové hory)

Island - jihozápad | Ostatní | 28/09/2016
Žádné vrcholy, žádné ferraty, kolo, ani lezení ... Tentokrát jsem se vydali na úchvatnou jízdu ostrovem plného ohně, síry, ledu a vodopádů. Zážitků a fotek je tolik, že je musíme rozdělit do několika samostatných článků. Začínáme jihozápadem, populárním Zlatým okruhem a nahlédneme do Duhových hor - vzhůru na ostrov!


Doba cesty celkem:
11 dní
Stoupání / klesání:
-
Náročnost:


Mapa:
PDF



4 DÍLY PUTOVÁNÍ PO ISLANDU

část 1 - jihozápad
Zlatý okruh a duhové hory
část 2 - jih
vodopády, pobřeží a ledovce
část 3 - sever
okolí jezera Mývatn
část 4 - západ
západ ostrova a návrat domů


Termín našeho výletu v září, tedy na konci turistické sezóny, volíme záměrně proto, že v tuto dobu už na Islandu není polární den a tma přichází v podobný čas jako u nás. Takže je možné, že se nám poštěstí a uvidíme i polární záři. K zahlédnutí polární záře je zapotřebí nejen dostatečné množství částic slunečního větru v atmosféře, ale také jasná obloha a dostatek tmy. Uvidíme na Islandu polární záři? No, uvidíme...

Den 1
Na Island přilétáme před půlnocí místního času na mezinárodní letiště Keflavík, což je městečko vzdálené asi 50 km na jihozápad od hlavního města Reykjavík. Tady nás má čekat zástupce autopůjčovny, u které jsme si asi před půl rokem zarezervovali auto. Ale na cedulích v příletové hale vidíme všechna možná jména, jen ne ta naše. Každopádně jeden telefonát to spraví a za zhruba 15 minut už se vezeme shuttlem do nedaleké kanceláře autopůjčovny, kde si vyzvedáváme klíče od našeho auta, které bude následujících 11 dní naším věrným společníkem na cestách.

Auto máme, po nezbytné předávácí kontrole a zakreslení aktuálního stavu vozu za svitu čelovky, k dispozici okolo jedné hodiny ranní, což je vzhledem k dvouhodinovému posunu času zhruba třetí hodina středevropského času. Po čtyřhodinové cestě jsme docela unavení, a tak se rozhodujeme najít místo na přenocování někde poblíž a na cestu vyrazit až ráno. Výhodou Islandu je, že stanovat můžete víceméně kdekoliv bez omezení s výjimkou soukromých pozemků a národních parků. Máme s sebou stan, který by měl odolat i silnému islandskému větru, nicméně zjišťujeme, že po sklopení zadních sedaček je v autě víc prostoru než v našem stanu, takže tímto je rozhodnuto a stan zůstává po celou dobu výletu sbalený v tašce. Se zavírajícíma se očima rozbalujeme nafukovací karimatky a naši první noc na Islandu trávíme ještě poblíž letiště.



Ráno nás probouzí letadla, která s rozbřeskem začínají dunět nad přistávací dráhou. Dáváme se tedy do kupy a vydáváme se na naše islandské dobrodružství. Nemáme žádný konkrétní plán cesty, máme jen vytištěnou mapu se zakreslenými body, které nás zajímají. V ideálním případě bysme rádi objeli celý ostrov, ale netušíme, jak dlouho se kde zdržíme, takže tomu necháme volný průběh. Spát budeme na cestách uprostřed vnitrozemských plání, v kempech a občas se pokusíme zkulturnit v nějakém tom penzionu nebo hotelu. Uvidíme, prozatím neřešíme...

Pro dnešek se vydáváme okolo Reykjavíku směrem na západ na první zastávku tzv. Zlatého okruhu, aneb Zlatého trojúhelníku, do národního parku Þingvellir. Ten se rozprostírá okolo údolí vzniklém v průrvě mezi severoamerickou a eurasijskou tektonickou deskou - ty se i v dnešní době od sebe vzdalují až o 2 cm ročně. Na tomto místě byl v roce 930 založen první islandský parlament. Dnes už tu parlament není (příslušné místo je označeno alespoň islandskou vlajkou), byl přesunut do hlavního města, ale najdete tu například letní sídlo premiéra, anebo menší kostelík. My se nejdřív zastavujeme v turistickém centru u hlavní silnice, u kterého začíná krátká procházka jednou ze skalních rozsedlin, ve které se na nás z obou stran zlověstně naklání obrovské kusy skal. Tady můžete mít pocit, že jste skutečně sevřeni mezi Evropou a Amerikou.



To ale v této oblasti rozhodně není všechno, takže se přesunujeme o kousek dál na jih, kde jsou dvě parkoviště, odkud je to blíž k samotnému parlamentu a ke břehu jezera Þingvallavatn, které je mimochodem největší na ostrově. Tady nás stíhá první dešťová přeháňka, a tak rychle proběhneme areál, okolo vodopádu Öxarárfoss a nahoru na vyhlídku k návštěvnickému centru. To ještě nevíme, že podobné dešťové přeháňky se budou prolínat v podstatě celou naší návštěvou Islandu. Z počátku stále dokola spořádaně oblékáme a vysvlékáme pláštěnky, nepromokavé bundy a kalhoty, později na to už rezignujeme a nepromokavé oblečení máme na sobě v podstatě neustále. Jedno islandské přísloví říká, že pokud se vám nelíbí aktuální počasí, počkejte 15 minut a bude ještě horší. My si toto přísloví užíváme doslova.



Tam, kde vlaje prapor, se kdysi konala shromáždění dávného parlamentu.



Vodopád Öxarárfoss a široká cesta nahoru k vyhlídce.



A samotná vyhlídka do údolí a na jezero Þingvallavatn.



Stále sílící déšť nás vyhnal z Þingvelliru, a tak vyrážíme dál na západ směr Laugarvatn. Městečkem jen projíždíme a po zhruba 50 km přijíždíme do oblasti Haukadalur, ve které se na pravé straně silnice rozkládá návštěvnické centrum s restaurací a obchody a na levé straně geotermální pole s jezírky z termálních pramenů, bublajícím bahnem a hlavně několika gejzíry, kvůli kterým sem turisté hromadně jezdí.







Největší z nich je Geysir, který ve své době dosahoval až do výše 80 m a podle kterého jsou pojmenovány všechny ostatní gejzíry. Dnes ale tryská pouze výjimečně, protože byl v minulosti ucpán kameny a mýdlovým práškem, který měl podpořit jeho činnost pro turisty.



Stačí ale popojít pár metrů k menšímu bráškovi Strokkur, který sice vytryskne vodu a páru jen do výšky okolo 20 m, ale o to častěji. Většinou k erupci dochází každých 5 - 10 minut, takže o zážitek určitě nikdo z přihlížejících nepřijde. Stačí sledovat klidnou hladinu jezírka, která se po chvíli několikrát zhoupne, pak se objeví velká tyrkysová bublina, a ta se v mžiku promění v obrovský sloup horké vody a páry. A pokud máte to štěstí, že zrovna stojíte po větru, ocitnete se uprostřed této horké spršky.




Klikni pro větší foto




Dost ale bylo gejzírů, ještě nás dnes čeká zlatý hřeb Zlatého okruhu, mohutný vodopád Gullfoss, který se nachází jen necelých 10 km na západ od nás. Naskakujeme do auta a jedeme dál.

Vyhlídka na vodopád je skutečně impozantní, voda se ve dvou stupních s rachotem řítí o 32 metrů níž do úzkého kaňonu a v jeho levé části se vytváří jemná vodní tříšť, která sviští odspoda nahoru. Pokud se přiblížíte k okraji kaňonu, máte pocit, že tady prší opačným směrem.

Gullfoss měl být v minulosti přeměněn na vodní elektrárnu, naštěstí díky úsilí tehdejšího majitele pozemku a nedostatku financí investora k tomu nedošlo a vodopád byl zachráněn v dnešní podobě.





Tak, hlavní atrakce na Zlatém okruhu máme za sebou, zítra bychom se chtěli podívat do Duhových hor, které jsou od nás vzdálené zhruba 150 km, takže činíme rozhodnutí, že se k nim ještě dnes alespoň trochu přiblížíme a zkusíme po cestě najít nějaké vhodné místo na přespání. Vracíme se tedy kousek zpátky a odbočujeme na vedlejší silnici na jih směrem na městečko Flúðir. Tady kupujeme plynovou bombu na vaření a doplňujeme vodu a jídlo na snídani - hlavně chceme zkusit originální místní mléčný výrobek Skyr, který je podobný našemu jogurtu a je vyhlášený po celém světě.



V okolí Flúðiru je krajina výrazně přívětivější než v jiných částech Islandu, které jsme doposud navštívili. Je tu spousta farem, políček a skleníků a na chvíli uvažujeme, že se tu někde utáboříme. Do tmy máme ale ještě dostatek času, a tak přecejen pokračujeme dál a za Flúðirem odbočujeme na západ směrem na Árnes.

Ještě než vjedeme do hor, nacházíme kousek za Árnesem nenápadnou odbočku, ve které se skrývá nocoviště Sandártunga. Kromě jedné budovy s toaletami a tekoucí vodou jsou tu jen plácky mezi nízkými stromy a keři vhodné pro stanování nebo zaparkování obytného vozu. Není to žádný luxus, ale nic jiného nečekáme, tohle nám na dnešní přespání bohatě stačí. Kromě nás je tu partička mladých Poláků, dvě dodávky s obytnou nadstavbou, dva vymrzlí cyklisté a mladý pár se stanem, od kterého si půjčujeme sirky na zapálení vařiče. Ještě než se setmí úplně, přichází majitel kempu a skasíruje všechny nocující o 1000 ISK na osobu. Otvíráme první balení Adventure Menu, vaříme rychlou večeři a unavení po prvním dni okamžitě usínáme.

Den 2
Ráno nás bohužel opět probouzí jemný déšť. I tak ale naivně doufáme, že v horách bude třeba o něco líp a vyrážíme do Landmannalaugaru, kam vede cesta třídy F. Takto jsou označeny vnitrozemské cesty bez asfaltového povrchu, které jsou určeny pouze pro auta s pohonem 4x4. S běžným vozidlem je na ně vjezd zakázán. Hned po projetí okolo značky označující F-road zjišťujeme proč - nehostinnou krajinou skrz černá lávová pole vede úzká cesta plná kamenů, výmolů a hlubokých louží. Naštěstí jedeme do Landmannalaugaru od severu, takže tu alespoň nejsou téměř žádné brody a cesta je o něco mírnější, než kdybysme jeli od jihu. Tam bychom mohli mít i s naší Toyotou problém.



Každopádně už sama jízda je zážitek. Ve vnitrozemí se zvedá ostrý vítr, dveře od auta téměř nejdou otevřít a když už se otevřou, prudce se vymrští a téměř se vylomí z pantů. Tady nám plně dochází důvod upozornění, které jsme dostali v autopůjčovně, abysme neparkovali příliš blízko jiných aut. Když potřebujeme na chvíli zastavit, okolojedoucí auta automaticky zastavují a řidiči se nás ptají, jestli jsme v pořádku. Je dobré vědět, že kdyby se něco stalo, nejsme v tom sami. Déšť průběžně houstne, ale když už jsme se na cestu vydali, chceme se dostat alespoň do Landmannalaugaru.



Těsně před Landmannalaugarem je brod, který se zdá být zrovna hodně rozvodněný a jeho přejezd se nám nechce příliš riskovat. Naštěstí je před ním velké parkoviště, na kterém auto zaparkujeme a těch pár set metrů jdeme pěšky. Landmannalaugar je horské turistické středisko s několika budovami, místem pro kempování a přírodním termálním jezírkem, ve kterém je možné se okoupat. Odtud vede několik pěších túr do okolí, včetně známého několikadenního treku Laugavegur do Þórsmörku. Takové ambice tentokrát nemáme, dnes nám bude stačit, když si vyšlápneme na některý z kopců Brennisteinsalda nebo Bláhnúkur, a pokocháme se barevnou krásou okolních obsidiánových a ryolitových hor. Po příjezdu ale zjišťujeme, že plánované vrcholky jsou ukryté v mracích, z výhledů nic nebude, prší stále víc a předpověď se nezlepšuje. Ani alternativa, že bychom tu přespali do zítra, není příliš lákavá - předpověď je podobná jako dnes a část prostoru pro kempování je pod vodou. A tak si alespoň projdeme údolí na úpatí hor, kocháme se jejich barevnými spodními partiemi a pak nasedáme do auta a vracíme se stejnou cestou zpátky.







Poté, co z F-road najíždíme zpátky na asfaltovou cestu, se zastavujeme u místního hotelu, kde si v restauraci po celodenním hladovění dáváme konečně burger a využíváme Wi-Fi pro naplánování další cesty. Naše další kroky budou mířit na jih, nicméně tma je ještě daleko a v průvodci jsme si náhodou všimli, že pokud se z cesty vydáme malou odbočkou na sever, měli bychom se dostat k jednomu krásnému vodopádu. To si nemůžeme nechat ujít, a tak za chvíli odbočujeme z hlavní silnice na cestu, která je svým povrchem srovnatelná s F-road, kterou jsme si dnes užili v Duhových horách. Drkotání se ale rozhodně vyplatí - voda z řeky Fossá tu padá do hloubky 122 m a z vodopádu Háifoss tak činí druhý nejdelší vodopád na Islandu. Parkoviště je umístěno u horní vyhlídky, ze které je nádherný pohled, ale my se vydáváme ještě i po stezce dolů do kaňonu. Odtud je vodopád ještě působivější a hlavně jej tu máme jen pro sebe. Kromě nás tu není vůbec nikdo.





Zmrzlí a promoknutí jsme rádi, že jsme si během dnešního pozdního oběda na Wi-Fi zarezervovali ubytování v hotelu, a tak už se bez zastávky hrneme po široké silnici směrem na jih do městečka Hvolsvöllur, kde nás čeká teplá sprcha a široká měkká postel s peřinami.

Co bude následovat v druhém díle naší cesty okolo Islandu?
Vodopád, za kterým se můžete projít, drsné černé pláže jihu s neskutečnými tvary čedičových skal a chladné ledové kry tiše plovoucí lagunou.


Chcete být informováni, jakmile vyjde další článek?
Lajkněte si nás na Facebooku! Kromě upozornění na nové články na něm najdete i průběžné fotky z našich túr nebo fotky, které se neobjeví v článcích na webu.



Stáhnout mapu v PDF



4 DÍLY PUTOVÁNÍ PO ISLANDU

část 1 - jihozápad
Zlatý okruh a duhové hory
část 2 - jih
vodopády, pobřeží a ledovce
část 3 - sever
okolí jezera Mývatn
část 4 - západ
západ ostrova a návrat domů





Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.

Copyright (c) 2014-2017 Vzhůru Nahoru