Instagram Facebook
VZHŮRU NAHORU

VŠE  /  PĚŠÍ  /  FERRATY  /  MTB  /  OSTATNÍ

 Máme rádi a používáme:

Single Trail Moravský Kras

Vysocina Bike

Rychlebské stezky

Kleine







Bali a Lombok

Bali a Lombok

Indonésie - Bali, Lombok | Ostatní | 01/08/2015
Naše cesta do Indonésie začala zhruba půl roku před odletem informací, že Emirates zprovozňuje přímou leteckou linku z Dubaje až do Denpasaru. Z Prahy se tak nyní na Bali dostanete jen s jedním přestupem v Dubaji. A jako bonus - pro vybrané země, mezi které patří i Česká republika, už není zapotřebí placené vstupní vízum. Cíl cesty je tedy jasný, vzhůru nahoru a za oceán...


Délka:
18 dní
Stoupání / klesání:
- / -
Náročnost:


GPS trasa:
-


Přesně jeden den před odletem se z médií dozvídáme, že se na sousedním ostrově Jáva právě probudila sopka a čtyři letiště v Indonésii, včetně toho našeho v Denpasaru, aktuálně nepřijímají žádná letadla. Přesto odlétáme do Dubaje a doufáme, že než se přiblížíme k ostrovu, otočí se vítr a přistání bude možné. To se nakonec i stalo, nicméně s vynucenou neplánovanou jednodenní přestávkou v Dubaji.



Letiště na Bali leží v jižní části ostrova kousek od hlavního města Denpasar a oblasti Kuta, kde se akumuluje největší počet hotelových řetězců, nejvíce turistů i místních obyvatel. Přelidněnost je zde patrná na každém kousku - dopravní zácpy v ulicích jsou téměř permanentní, a jízdní styl místních je hodně divoký. Při jízdě s místním řidičem zažijete hodně rychlých úhybných manévrů, hodně jízd v protisměru a hodně klaksonů. To vše obklopeni davy skútristů, kteří bez blinkru přejíždí z pruhu do pruhu, najíždí před vaše auto, na chodníky, prostě kamkoliv to jenom jde. A vám nezbývá než jenom důvěřovat řidiči a říkat si, že v tomhle stejně nedosáhne takové rychlosti, která by byla při případné havárii nebezpečná. A skutečně, za celou dobu jsme zažili snad jen dvě drobná ťuknutí, jednu srážku s motocyklistkou, ale žádné zranění :) Na skútru tu jezdí úplně všichni, včetně malých dětí. Jakmile dosáhnou na řídítka, dostanou skútr a jezdí se svými mladšími sourozenci do školy, na trh a kamkoliv je potřeba.

Kousek od letiště měníme ve směnárně peníze - za jeden dolar dostáváme hromadu místních papírků v hodnotě něco přes 10 000 indonéských rupií. Rázem se tak stáváme milionáři - k dosažení této částky v peněžence stačí opravdu málo.

Každopádně tato hodně komerční část ostrova není naším cílem, a tak si na jižním poloostrově Bukit jenom v rychlosti objedeme nejzajímavější místa jako jsou například pláže Padang a Uluwatu a další, které jsou rájem hlavně pro surfaře. Pokud máte rádi vlny a surfing, tady je to správné místo pro vás.





Samozřejmě nesmíme minout i hlavní atrakci - chrám Uluwatu, který na vysokém útesu nad oceánem chrání ostrov proti duchům a zlým silám z oceánu. Místní obyvatelé mají z oceánu dokonce takový strach, že údajně téměř nikdo z nich neumí plavat.



Kromě Bali chceme prozkoumat i jiné ostrovy, a tak se místním vrtulovým letadlem přesunujeme na vedlejší ostrov Lombok, který je turismem zasažený výrazně méně. Alespoň prozatím.



Na Lomboku jsme původně plánovali třídenní výšlap na vrchol sopky Rinjani, ale kvůli komplikacím se sopkou na Jávě a pozdnímu příletu jsme se výletu museli vzdát. A tak se přesunujeme do základního tábora v Kutě na jižním pobřeží a přepínáme se do relaxačního módu.

Lombok je oproti hinduistickému Bali převážně muslimský, a protože zrovna probíhá ramadán, je hodně podniků zavřených. Teprve až ke konci ramadánu tu zažíváme nějaký život, a to rovnou i oslavami plných rachejtlí a dělobuchů. Na pláži potkáváme spoustu místních a zejména dětí, které se vám snaží vnutit náramky, jejichž cena se odvíjí podle země, ze které pocházíte. Překvapuje nás, že i velmi malé děti tu mluví obstojně anglicky a dokonce znají spoustu informací o České republice. To je nám záhy vysvětleno - v místní škole působí v rámci dobrovolnického programu několik učitelek českého původu.



Relaxační mód nám nevydrží dlouho, a tak si půjčujeme kola a vyrážíme do vnitrozemí. Technický stav kol radši moc nekontrolujeme, zadní brzda brzdí jenom silou vůle a na nejlehčí převod se prostě nepřehazuje. No ale jsme v Asii, takže neřešíme.

Naším prvním cílem je vesnice Sasaků, původních to obyvatel ostrova, kde vás za nepatrný "dobrovolný" poplatek provedou vesnicí, pustí vás k sobě do příbytků a předvedou původní výrobu oděvů a šperků. Dojem trochu kazí, že kromě jednoho "dobrovolného" poplatku pro vesnici průvodce na závěr požaduje ještě jeden "taky dobrovolný" poplatek pro něj osobně.





Loučíme se s naším sasackým průvodcem a vyrážíme naslepo do "džungle", kam běžný turista asi jen tak nezavítá. Na kole jsme tu za exoty, protože nikdo z místních ve zdejším klimatu na kolo nesedne. Taky proč, když jsou všichni motorizovaní. Chvíli bloudíme a dostáváme se i do míst, kam jsme úplně nechtěli, ale o to víc si to užíváme. Projíždíme vesničkami, které někdy působí i autentičtěji než vesnice Sasaků, máváme místním, kteří nám neustále chtějí pomáhat, asi i zvát k sobě domů, a nakonec nacházíme cestu zpátky, kterou sjíždíme dolů k pobřeží.



Po pár dnech na Lomboku se vracíme zpátky na Bali, a to rovnou k jednomu z nejstarších a nejznámějších chrámů na Bali, který je usazený na malém ostrůvku u jihozápadního pobřeží - Tanah Lot. No, ostrůvku... při odlivu se z ostrůvku stává poloostrůvek a ke chrámu se dá přijít i suchou nohou. Přímo dovnitř chrámu vás ale nepustí, tam mají přístup jenom místní věřící. Tato atrakce je jedna z nejnavštěvovanějších turisty, takže pokud si chcete vychutnat alespoň trochu nerušený pohled na chrám, zkuste projít uličkou s krámky a restauracemi směrem na jih, skoro až k hotelovému resortu Pan Pacific Nirwana. Tady najdete palouček na okraji útesu, ze kterého je výhled na chrám, který je ještě malebnější a bez viditelných davů turistů.



Cestou do dalšího hotelu se pak zastavujeme na místní biofarmě, kde je produkovaná cibetková káva, tzv. Kopi Luwak. Tento nápoj patří k nejdražším na světě a svých kvalit dosahuje tím, že se k její výrobě používají pouze zrnka kávy, která projdou trávícím traktem Cibetky palmové - cibetka údajně vybírá pouze ta nejlepší zrnka. Další teorie říká, že uvnitř trávící soustavy cibetky probíhá tzv. fermentace, která je pravou příčinou skvělé chuti a vůně.



Ale to už se blížíme do městečka Ubud ve vnitrozemí, které kdysi bývalo jednou z mnoha líných vesniček mezi rýžovými poli, kde místní umělci vyřezávali svoje díla ze dřeva. Po úspěchu knihy a filmu "Jíst, meditovat, milovat" i toto místo objevili turisté a dnes hlavně v centru potkáte stejné dopravní zácpy jako v Denpasaru. Ale stačí vyjít jenom kousek za hranice města a najednou se octnete v poklidné krajině zelených rýžových teras, které místní zemědělci obdělávají původním způsobem.



Prozkoumali jsme centrum Ubudu a následující den vyrážíme na obhlídku známého chrámu Gunung Kawi. Překvapuje nás, že na místě nejsou žádné davy turistů, jen občas tu potkáváme modlící se rodinky místních a taky i ten chrám vypadá tak nějak jinak než na fotkách. To se záhy vysvětluje - tento chrám se jmenuje sice podobně - Gunung Kawi Sebatu - ale je úplně jinde než kam jsme původně chtěli. Nakonec musíme konstatovat, že právě svojí opuštěností a poklidnou atmosférou na nás zapůsobil ze všech chrámů na Bali nejvíc.





Od chrámu si ještě uděláme malou zajížďku, abysme se pokochali výhledem na rozložitý kráter sopky Batur...



... a pak už se přesunujeme k vodnímu chrámu Tirta Empul, kde je možné se spolu s ostatními poutníky okoupat v řadě posvátných pramenů, které mají údajně léčivé účinky.



Svastika je tu téměř na každém rohu a je paradoxem, že původně byl, resp. stále je, tento znak symbolem štěstí.



A když už jsme v Ubudu, nesmíme samozřejmě minout posvátný opičí les Monkey Forest, ve kterém sídlí stovky makaků, které se prohání touto úžasnou rezervací, místy se podobající původnímu pralesu.



Hlavní "pracovní náplní" místních opiček je loudit od turistů cokoliv k snědku. Jakmile vycítí, že u sebe něco máte, klidně vám skočí na rameno a jsou neodbytné, dokud jim nedáte všechno, co máte po kapsách. Pozor na to, že umí být i pěkně drzé a seberou vám všechno, co si nehlídáte - před vstupem si radši všechny brýle, peněženky, telefony a podobné věci schovejte hluboko do batohu. A i ten si hlídejte, protože pro opice není problém si batoh otevřít. Hlavně nezkoušejte opice oklamat prázdnými slupkami od banánů nebo podobnými vtípky - opice dokážou být i agresivní a pokud zrovna nebude poblíž hlídač, můžete si odnést i pár nepříjemných kousanců anebo i vzteklinu.





Abysme si užili i trochu adrenalinu, patří jeden den v Ubudu klasické turistické kratochvíli - rafty na řece. Ráno vás vyzvednou v hotelu, zavezou vás podél řeky na sever a pak vás na raftu pustí divokou řekou zpátky směrem k Ubudu. V raftu s vámi samozřejmě jede i kormidlující průvodce, takže máte kromě pádlování i dostatek klidu na to, abyste si dosyta užili okolní krajinu, hustý prales, vodopády, zpívající ptáky, atd. Na konci trasy dostanete sprchu a oběd a pak vás zavezou zpátky do hotelu.



V okolí Ubudu můžete hodiny a hodiny bezcílně bloumat mezi zelenými rýžovými poli a užívat si klidnou atmosféru Bali. My si pro takovou procházku vybíráme trasu zvanou Campuhan ridge walk, jejíž nástup najdete kousek od centra Ubudu, nalevo od vstupu do hotelu IBAH. Trasa vede po hřebenu nad stejnojmennou říčkou. Na jejím počátku procházíte úžasně fotogenickou dlážděnou cestou uprostřed vysoké trávy a užívate si výhledy na okolní kopce.



Lány trávy se postupně mění v rýžová pole, až dokud nepřijdete k občerstvovně Karsa Kafe, kde se můžete otočit a jít stejnou cestou zpátky. Anebo můžete pokračovat dál, zatočit po chvíli doleva, sejít do údolí a přes řeku se dostat na druhou stranu údolí. Tady už cesta není značená, takže improvizujeme a vracíme se naslepo skrz rýžová pole zpátky do centra. Podobně i tato neplánovaná část, která není v oficiálních průvodcích, na nás zapůsobí nejvíc z celého Bali. Procházíte se po úzkých hrázích rýžových polí, občas do nich po kotníky zapadnete, potkáváte místní zemědělce, hejna kačen, nevnímáte čas a je vám tak nějak dobře.



Celá procházka měří zhruba okolo 9 km, doporučujeme vydat se na cestu brzy po ránu a vzít si s sebou dostatek pití.





Na závěr pobytu v Ubudu se vydáváme do tentokrát již toho správného skalního chrámu Gunung Kawi. Ten je jeden z nejstarších na Bali (z 11. století) a v jeho rozsáhlém areálu najdete několik hrobek královské rodiny vytesaných do skály. Areál je skutečně obrovský a najdete tam i příjemná zákoutí mezi rýžovými poli jako stvořená pro odpočinek.





Ještě jsme nebyli na severu ostrova, a tak se přesunujeme do městečka Pemuteran na severním pobřeží. Po cestě se zastavujeme u posvátných horkých pramenů Banjar Hot springs, což jsou takové tropické termální lázně s bazénky s vodou obohacenou o síru o teplotě až 37°C.



Pemuteran je ospalé městečko u písečné pláže, před kterou se rozkládá velký korálový útes přístupný přímo ze břehu. Část útesu je neporušená a najdete zde ohromné množství podmořské fauny a flóry. Bohužel zbytek zdejších korálů je mrtvý díky bezohlednému přístupu místních rybářů, kteří tu v minulosti lovili ryby dynamitem. To se snaží napravit nadšenecký projekt nazvaný "Biorock project", který má za cíl obnovu zničených korálů pomocí osazování mořského dna kovovými mřížemi různých tvarů, které jsou napájeny elektřinou nízkého napětí. Elektřina urychluje růst nových korálů, které jsou i po jejím odpojení schopny i nadále samy růst.







Konec pobytu se blíží a nás už čeká jenom cesta zpátky na jih, při které se zastavujeme u vodopádu Munduk a vodního chrámu Ulundanu, který je mimojiné známý tím, že je zobrazený na indonéské 50 000 bankovce.



Naši poslední noc trávíme v hotelu v plážové oblasti Sanur, která je strategicky blízko letiště. Přestože se jedná o poměrně zastavěnou turistickou oblast, pláže jsou poloprázdné a ve vodě najdete jen pár rybářů a kiteboardistů.









Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.

Copyright (c) 2014-2017 Vzhůru Nahoru