Hřebenovka Chopok - Ďumbier (2043 m)

Slovensko - Nízke Tatry | Pěší | 2014-11-20
Je poslední den našeho prodlouženého víkendu v Nízkých Tatrách a my vyrážíme na nejvyšší vrchol Nízkých Tater Ďumbier (2043 m). Odpoledne se vracíme zpátky do Čech a z postele jsme se vykopali až před desátou – tohle bude krátká a rychlá akce. Vzhůru na horu!

Vzdálenost:
8,5 km

Stoupání / klesání:
978 m / 978 m

Náročnost:

GPS trasa:
GPX

Auto parkujeme u dolní stanice lanovky Biela Púť a sedačkovkou se necháváme vyvézt k nedávno zbudované "berušce", což je šikmý Twinliner výtah, který si podobně jako klasický výtah přivoláte tlačítkem.

Beruška nás přiblíží ke kabinkovce Funitel a ten už nás zavěšený na dvou lanech veze skrz inverzní mraky až k vrcholku Chopku (na snímku není Funitel, to už je klasická lanovka z jižní strany Chopku).

Nahoře se kocháme pohledem na sluncem zalitou inverzi a ledovou námrazu ....

... která jenom pár výškových metrů pod železobetonovým monstrem mizí a my vyrážíme ...

... do zhruba 50 m vzdálené Kamenné chaty, kde nad čajem vyslechneme od místního postaršího horala nešťastné povzdechy o tom, jak teď ty nové lanovky dopraví do hor i tu nejhorší městskou verbež. Chápavě pokyvujeme hlavou, přidáme k dobru pár svých mouder, a přemýšlíme, jestli je náš outfit po včerejší tůře v celodenním slejváku v takovém stavu, že vypadáme jako bychom už byli na cestě alespoň týden stejně jako náš spolustolovník. Po čaji vyrážíme na cestu, která začíná hned u chaty a po jižní straně obchází vrchol Chopku. Chopok samotný tentokrát nedáváme, ten už jsme zdolali první den našeho výletu. No, "zdolali" je silné slovo, vrchol je jen pár desítek metrů od Kamenné chaty. Pokračujeme tedy okolo Chopku a vzápětí nám v poledním slunci pózují místní kamzíci.

Na Ďumbier vede pohodlná cesta z vyskládaných kamenných bloků, rychle nám to odsýpá...

takže máme dostatek času posedět a jen tak se kochat...

Občas potkáme zkamenělé původní obyvatele těchto hor.

Poslední pohled zpátky na lanovku vedoucí jižním svahem.

V Demänovském sedle (1756 m) se kamenná cesta mění na ještě pohodlnější prašnou cestu.

A už stoupáme kopcem na Krúpovu hoľu (1927 m). Občas se přes nás převalí líný mrak a teplota klesne rázem o pár stupňů dolů.

Vlevo vidíme Roháče a zasněžené vrcholky Vysokých Tater.

Za náma Chopok a horní stanici Funitelu.

A vpravo převalující se oblačné moře.

Převalil se přes nás poslední mrak a z něj se jen pár desítek metrů nad námi vynořil dvouramenný vrcholový kříž.

Na vrcholu jsme téměř sami, za chvíli přichází jenom dva fotografové, kteří vypadají, že budou na vrcholu nocovat. Poslední foto a pospícháme zpátky, musíme stihnout poslední lanovku dolů.

Nádherné výhledy už skoro ani nevnímáme, šlapeme co můžeme, ať nemusíme scházet do údolí pěšky.

I když ještě jednu fotku v Demänovském sedle zanořeném do okolního moře si neodpustíme.

Jen tak tak stíháme poslední lanovku a už jedeme dolů k autu. Jěště nás čeká dlouhá cesta domů do Čech.

Odkaz na mapy.cz




	Výlety na tomto webu jsou záznamem našich osobních cest, nejedná se o návody. Podmínky na uvedených trasách se mohou v čase změnit, neručíme za jejich aktuální schůdnost či sjízdnost. Při plánování vašich vlastních cest vždy zohledňujte svůj fyzický a zdravotní stav, stejně jako úroveň svých schopností. Nepodceňujte aktuální povětrnostní podmínky a vybavení k zajištění své bezpečnosti, zejména při pohybu ve vysokohorském terénu a na zajištěných cestách.


	Kdo jsme \| Kontakt \| Podmínky používání	Copyright (c) 2014-2021 Vzhůru Nahoru